Hello

Nechtěla jsem začínat slovy ,,omlouvám se", ale jinak to zřejmě nejde. Nejspíše jsem vám nasadila pořádného brouka do hlavy, s otázkou : co se to tu sakra děje ? - ani nevím, zda-li dokážu odpovědět, ale alespon se o to pokusím. Nemůžu ani tak za to já, něž ta krabice nazývaná počítačem, ale je tu ten holí fakt, že kdybych opravdu chtěla, můžu si jít sednout do internetové kavárny a alespon se ozvat, co se děje. Bohužel dny plynuly a já pocitovala, že každým dnem, už to bude hotové a ono ne a ne. Tedy až dnes.
Chtěla jsem vám toho tolik povědět, ale věděla jsem, že si to nezapamatuju. Všechny ty události, všechno to to se kolem dělo. Uchopila jsem tedy propisku a vzala ,,bloček" s beruškou, v domění, že dokážu nějaký smysluplný článek sepsat. Nešlo to! Moje ruce zřejmě měli potřebu pocitovat pohyb po klávesnici.
Nic závažného se v mém životě neodehrálo, tudíž nemám potřebu se o něčem nepodstatném zminovat.
Celičký týden jsem byla odkázána na televizy, s kterou jsem se pokoušela marně zahánět nudu. Nuda a vztek se zvětšoval, nýbrž mé hrozivé zjištění bylo, že všechny ty seriály a filmy stojí za úplný h****. Mé oči se tedy zavírali každý den neobvykle dříve, než kdy jindy. Umíte si představit chodit spát v 8 hodin ? Já ano, tento týden jsem to zažívala. Na druhou stranu jsem vlastně ráda. Od všeho jsem si odpočinula, takže se cítím skvěle. Celý týden se mi vstávalo výborně. Ano, je to neuvěřitelné, že to říkám zrovna já, ale byla jsem opravdu vyspalá do růžova. Myslím, že to ale končí.
Zítra budu mít docela nabitý den. Konečně se uskuteční po dlouhé době nákupy v Praze a večer navštívím klub Galaxy.
Snad se zítra ozvu, protože má stříbrná, plochá obrazovka nějak začíná stávkovat. Už jsem se málem otočila a jela jim to dát zpátky do opravny! Takže, když tu vaše oči nic v příštích dnech nespatří, tento škodolibí stroj bude ležet opět v opravně!....
S článkem plným omluv, se s vámi loučí ...